Klub sokolníků byl založen 11.11.1967 na zakládající konferenci v Opočně pod Orlickými horami jako součást tehdejšího Českého mysliveckého svazu. Tento významný krok byl umožněn vydáním vyhlášky č. 4 MZ, která povolovala lov zvěře loveckými dravci. 

Tomuto kroku předcházela léta práce sokolnických nadšenců. Hrabě Bedřich Mensdorf – Pouilly z Chotělic u Nového Bydžova se stal první výraznou osobou českého sokolnictví 20.století a již v roce 1929 se pokusil založit sokolnickou organizaci. Popularizoval sokolnictví především u myslivecké veřejnosti svými fundovanými články ve Stráži myslivosti a byl velice zdatným praktickým sokolníkem, který průkopnicky našel cestu k novodobého stylu lovu pomocí sokolů – tzv. krouživému čekání. Po druhé světové válce to byl především Dr. Jiřím Brdička z Říčan a později např. Svatopluk Doubrava, který kolem sebe soustředil skupinky zájemcův Hradci Králové.
Prvním předsedou byl zvolen Karel Bohatý. V regionálních centrech s výskytem skupin sokolníků vznikala střediska – základní organizační jednotky klubu. Se založením klubu se též začala psát dlouholetá tradice národních setkání sokolníků v Opočně. V počátcích historie klubu byl jednoznačně nejpoužívanějším dravcem jestřáb lesní se kterým sokolníci lovili bažanty a zajíce.

Popularizaci sokolnictví velmi přispěla první česká odborná sokolnická publikace „Sokolnictví“ , která vyšla dva roky po založení klubu a jejíž autor je hrabě Zdeněk Šternberk, synovec výše zmíněného Bedřicha Mensdorfa-Pouillyho. Tato publikace dala ucelený pohled na problematiku sokolnictví v celé šíři.

České sokolnictví nabývalo rozmachu a tradiční národní setkání sokolníků v Opočně se stávalo především v 80. letech prestižní záležitostí vyhledávanou českými, slovenskými a zahraničními sokolníky. Tato léta, kdy klub vedl nejdéle sloužící předseda Václav Svoboda byla též ve znamení prvních odchovů vzácných sokolovitých dravců a jejich reintrodukce.

V roce 1991 vstoupil Klub sokolníků ČMMJ do mezinárodní sokolnické asociace (IAF). Tato organizace vznikla v roce 1968 na podporu sokolnictví a ochrany dravých ptáků. Dnes sdružuje sokolnické kluby ze 40 zemí světa s celkovou základnou 12 500 členů.

90. léta byla ve znamení razantní změny struktury používaných druhů sokolnických dravců. Dříve silně zastoupený jestřáb lesní byl postupně nahrazován do té doby nedostupnými sokoly a rarohy, které se dařilo stále častěji členy klubu odchovávat. Další příčinou tohoto jevu bylo otevření hranic, čímž se k nám dostali i exotičtí dravci např. raroh lovecký, Harris hawk nebo sokol šahin. I tyto dravce se začalo dařit na přelomu tisíciletí odchovávat.