Ochrana
Ochrana dravců PDF Tisk Email

Moderní sokolnictví má dnes zcela jiné postavení a především úkoly ve společnosti než v minulosti. Sokolnictví je v historickém slova smyslu lovem zvěře, proto i lov s pomocí cvičeného dravce je součástí myslivosti. Co by ale bylo sokolnictví bez dravců ! V dávné minulosti, kdy příroda nebyla lidskou činností tolik narušená a její jednotlivé složky byly v souladu, člověk si z ní mohl brát téměř dle libosti. To samozřejmě dnes již nelze. Všichni lovci se až na několik výjimek obecně řadí k velmi ohroženým živočichům, a kdyby nebyli přísně chráněni, naši potomci by je znali pouze z muzeí nebo zoologických zahrad. Proč jsou ale lovci tak vzácní, co to způsobuje ? 

Lovci se živí ostatními živočichy a jejich populace jsou proto vždy mnohem méně početnější než populace jejich kořisti. S tím souvisí i velikost teritorií, která musí být značně rozlehlá, neboť musí uživit tolik býložravců, aby ti uživili lovce. Ten spotřebovává do 1 % biomasy kořisti a je to přímo učebnicový příklad udržitelného rozvoje a využívání přírodních zdrojů s ohledem na budoucnost, jak upozorňují někteří ekologové. Člověk svou činností, nadměrným využíváním přírodních zdrojů velmi negativně zasahuje do těchto biotopů, ať přímo ničením nebo intenzivním využíváním. Tím zmenšuje životní prostředí pro všechna zvířata, ale nejvíce jsou tím ovlivněni lovci, neboť ti nemají potom tak velká teritoria, která by je uživila. Proto ničení přírody nejvíc postihuje právě lovce a tedy i dravé ptáky. 

Ohrožení lovců vyplývá i z jejich postavení v přírodě jako vrcholových predátorů, tedy na konci potravinového řetězce. Každý tvor musí přijímat potravu. Ta je bohužel často velmi znečistěná výsledky lidské činnosti jako jsou například exhalace továren a aut, pesticidy na hubení pro nás škodlivých rostlin a zvířat, těžké kovy z barev a jiných nátěrových hmot. S některými látkami si dokáže organismus poradit a vyloučí je, ale řada z nich jsou přímo jedovaté a způsobují nevratné změny. Tyto látky se také akumulují v orgánech živočichů a čím déle živočich žije, tím více jich za života přijme a pro případného lovce je v podstatě nepoživatelným. V tomto směru se stal obecně známý případ sokola stěhovavého a pesticidu na bázi DDT. Tento široce užívaný pesticid v zemědělství způsobil sokolovi a i jiným živočichům poruchu v rozmnožování a následkem toho téměř vyhynul. Po zjištění příčiny bylo používání tohoto pesticidu zakázáno po celém světě. Nicméně existují stovky a stovky dalších látek, které se dostaly do přírody vinou člověka a jejich vliv na živé tvory je naprosto neznámý. 

Nemalou měrou se na úbytku lovců podílí člověk přímým pronásledováním. Jsou to většinou živočichové impozantního vzhledu a jsou proto zabíjeni jako trofejní zvířata. Řada z nich jsou výkonní lovci, kteří dokáží ulovit velkou kořist a byli proto považováni za lidskou konkurenci a tedy škodlivá zvířata, která si nezaslouží nic jiného než smrt. Tento názor bohužel stále ještě přežívá. Proto jsou orli mořští tráveni, aby nám nelovili ryby, jestřábi stříleni, aby nelovili bažanty či slepice ve vesnicích. 

Menší měrou, nicméně u málo početných druhů nezanedbatelným vlivem, se podílí také rozvinutá doprava a tak dochází k častým střetům a usmrcení. Velmi krutou smrtí končí mnoho ptáků na elektrovodech a na vině je tomu pouze lidská lhostejnost a neochota pomoci přírodě. O tomto problému se hovoří již desetiletí a pokrok v řešení je minimální. Dravci a i další ptáci jsou zabíjeni nárazy do oken a plotů, padají do komínů a šachet bez možnosti se dostat ven. I naši domácí mazlíčci, kočky a psi, jsou na předních místech statistik ohledně ohrožení ptáků. Zde se jedná především o mláďata, zdravý a letu schopný jedinec má šanci uniknout. 

Z tohoto krátkého přehledu je patrné, proč jsou lovci a tím i draví ptáci tolik ohroženou skupinou živočichů. Ti musí dnes skutečně bojovat o život na mnoha frontách a bohužel pro většinu z nich nemají přírodou dané biologické předpoklady a svůj boj musí s námi lidmi nutně prohrát.

Proto jsou draví ptáci přísně chráněni nejen v České republice zákonem č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ale i zákony Evropské unie. Tím je například směrnice o ochraně volně žijících ptáků č. 79/409/EEC a směrnice o ochraně přírodních stanovišť č. 92/43/EEC. Pro ochranu ptáků je velmi důležité vybudování soustavy Natura 2000 dané legislativou Unie a zakomponované do zákona č.114/1992 Sb,. Tyto soustavy vytváří jednotlivé státy EU a jsou to lokality svým způsobem unikátní a tím vhodné pro život ptáků. Že je to důležité dokládá celoevropský prudký pokles početnosti ptáků a to zejména v zemědělsky využívané krajině, která se stává pro živočichy kulturní pouští bez možnosti získání potravy a krytu. U některých druhů dosahuje pokles až 95 % ! V České republice jsou ze zákona o ochraně přírody a krajiny všichni dravci a sovy tzv. zvláště chráněnými druhy a vztahuje se na ně speciální ochrana. Prováděcí vyhláška tyto druhy navíc rozděluje do tří skupin podle stupně ohrožení. V prvé skupině „ohrožení “ jsou například jestřáb lesní, pochop rákosní, výr velký. Ve druhé „silně ohrožení “ jsou dřemlík tundrový, krahujec obecný, motáci lužní a pilich, ostříž lesní a včelojed, pustovka, sova pálená, sýc rousný a sýček obecný. Ve třetí „silně ohrožené“ skupině jsou oba luňáci, všichni orli, sokol stěhovavý i raroh, ze sov puštík bělavý a výreček malý.

Všechny tyto druhy jsou chráněni ve všech vývojových stádiích a je s nimi chráněn i jejich biotop, což je pro ně nesmírně důležité. Pro všechny zvláště chráněné živočichy platí zákaz škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje, nesmí se chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat.

Dalším velmi důležitým nástrojem ochrany je Úmluva o mezinárodního obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora - CITES) je známá jako jako Washingtonská úmluva.

Československo podepsalo úmluvu 28. února 1992 jako 114. stát a úmluva vstoupila pro nás v platnost 28. května 1992. Česká republika převzala závazky z úmluvy od svého osamostatnění dne 1.1.1993. 

Účelem úmluvy je postavit mezinárodní obchod s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami pod společnou kontrolu všech zemí světa, aby se docílila ochrana ohrožených druhů fauny a flóry před úplným vyhubením vlivem bezohledného získávání pro obchodní účely. Úmluva omezuje zejména obchod s jedinci ohrožených druhů získaných z volné přírody, kontroluje však i obchod s živočichy odchovanými v zajetí nebo člověkem vypěstovanými rostlinami druhů, které jsou v přírodě ohroženy.

 

Aktualizováno Sobota, 26 Duben 2008 14:55
 
Co s nalezeným nebo zraněným dravcem PDF Tisk Email

Co s nalezeným mládětem nebo zraněným dravcem?

Mnohým z Vás se jistě přihodilo, že jste se setkali „s opuštěným ptačím mládětem“, které na první pohled nemá rodiče a okolnímu světu je vydané napospas. Nebo jste narazili při vycházce na ptáka nemotorně se pohybujícího na zemi a zcela jasně poraněného. Jak se zachovat v takovém případě ? Co udělat, abychom, byť v dobrém úmyslu, přírodě spíše neuškodili.

Odpověď není jednoduchá ani pro profesionála, natož pro laika. Především bychom neměli dát na první popud ptáka honem chytit a zachránit. Nebude to zřejmě lehké rozhodování, ale je nutné si nejdříve uvědomit několik základních okolností dané situace. Pokud se jedná o poranění a to v jakémkoliv věku, bez naší pomoci se živočich neobejde. I když někteří radikální ochránci jsou toho názoru, že poraněný živočich je právě ten, který v důsledku svého horšího například instinktu nebo smyslu má být odstraněn tvrdým selekčním tlakem prostředí a nemá tedy smyslu mu pomáhat. Řekněme, že ten rozumnější pohled je, že dnešní příroda už není schopna si vždy sama pomoci, právě díky naší lidské činnosti, a je tedy nutné ji občas podat pomocnou ruku. Pravdou je, že tento názor je převládající. Živočicha opatrně chytíme tak, že na něj hodíme kus látky, do které ho zabalíme a hlavně zakryjeme oči. Tím zabráníme jeho dalším pohybům ve snaze utéci, kdy si může ublížit ještě víc, ale také zmenšujeme stres, který může vést až ke smrti. Dáme jej do papírové krabice někam do chládku, uzavřeme a vyhledáme veterinárního lékaře.

Co tedy udělat, když objevíme mládě někde pod keřem, které se zdá skutečně opuštěné, občas se žalostně ozve a rodiče stále nikde. Pro většinu živočišných druhů včetně ptáků je to však zcela přirozené chování, kterým dospělí chrání své potomky. Mláďata opouští pro lovce snadno odhalitelné hnízdo ( to je stále na jednom místě, panuje u něj značný ruch při krmení, mláďata se vzájemně hašteří a tak pro bystré oči predátorů nebývá problém zjistit, kde hnízdo je ) jakoby předčasně, ještě neschopná letu se rozutečou po blízkém okolí ( opět instinkt jim velí se rozdělit, lovec tak odhalí pouze jedno z nich, kdežto na hnízdě jsou všichni společně ). A takto rozptýleni v terénu, někdy v méně či více nápadném krytu, vyčkávají na příchod rodičů, kterým označují svá stanoviště občasným pípnutím. Toto chování platí především pro naše drobné pěvce, a proto je ponecháme na místě, které raději rychle opustíme. I když jsme na mládě sáhli, není nic ztraceno, jak se mnoho lidí domnívá, většina ptáků nemá vyvinutý čich. Problém je, když takové mládě objevíme na zahradě plné koček. Jestliže je vrátíme do hnízda, při nejbližší příležitosti stejně vyskočí, tak mu velí instinkt. A kočky domácí bohužel vedou celosvětovou statistiku v ohrožení ptáků. Teprve za nimi jsou ploty, doprava, chemie, elektrické dráty. V tomto případě asi nezbývá než se mláděte ujmout a zavolat odborníkům. Také se může přihodit, že mládě skutečně vypadne. Nejčastěji je neúmyslně vyhozeno jedním ze zahřívajících rodičů, který je vyplašen a prudce vyrazí z hnízda. Jedná se o ještě malá nevyspělá mláďata, bez naší pomoci rychle hynou. Pokud objevíme i hnízdo, s jejich navrácením nebývá problém.


Jiná situace nastane v případech mláďat dravců a sov, která snadno rozpozná i laik podle zahnuté špičky zobáku a mohutných drápů . Pro ně tato situace není přirozená, mívá obvykle ty nejhorší následky. Starší, těsně před vylétnutím z hnízda , se pokusíme umístit do větví stromů, střechy budov, rodiče si je najdou a nakrmí. Na klidném místě mohou zůstat i na zemi. Ta mladší, pokud je neumíme vrátit do hnízda, nevíme, kde je nebo je nepřístupné, jsou odkázána na naší pomoc. Ve všech případech, kdy se pro pomoc rozhodneme, mládě šetrně odchytíme již výše popsaným způsobem, u dravců a sov pozor na pařáty, mají v nich překvapující sílu, umístíme do papírové krabice ve stínu. Voda i krmení jsou zbytečné, mládě je ve stresu a potravu přijímat nebude.

Další činnost už přenechejte odborníkům. Zkontaktujte sokolníka ve svém okolí nebo se obraťte na některou ze záchranných stanic po celé České republice vedených pod ČSOP.

Kontakty
Střediska Klubu sokolníků
Síť záchranných stanic ČSOP

 

Aktualizováno Sobota, 26 Duben 2008 14:55