Sokolnictví je dnes mimo jiné umění lovit zvěř pomocí cvičených dravců. Tento způsob lovu vznikl původně k získávání potravy, ve středověku sloužil spíš pro zábavu šlechty a v současnosti se sokolnictví považuje za součást lovecké tradice.

Sokolník bere do rukou přírodní síly a vzdává se dalekonosných zbraní. Tím také dává volně žijící zvěři příležitost k využití vlastních sil a svých přirozených obranných mechanismů. Vyhlídky na úspěch při loveckém konfliktu mezi dravcem a zvěří bývají na obou stranách vyrovnány. V praxi je tento lov nesrovnatelně obtížnější, náročnější a co do počtu úlovků chudší než třeba lov puškou nebo kterýkoliv jiný způsob, jaký si kdy lidé vymysleli.

Sokolník musí pečovat o svého dravce a opatřovat mu často obtížně dostupnou potravu, musí mu věnovat téměř všechen svůj volný čas a ani to někdy nestačí, aby učinil zadost nárokům výcviku. Co tedy sokolníka vede, aby podstoupil všechny obtíže, když hmotná odměna nemůže jako zadostiučinění sloužit?

Sokolníci se řídí heslem, které jejich motivaci vystihuje:

Nelovíme pro kořist, ale pro všechno to krásné při lovu.

Nezaujatý pozorovatel se může cítit zmatený, když vidí sokolníka jít z lovu s prázdnou brašnou, ale navýsost spokojeného, protože viděl nádherný útočný let, oplývající rychlostí a obratností, i když nakonec vyšel naprázdno, protože pronásledovaná zvěř ve své přirozenosti úspěšně čelila útoku. Jindy si sice nese pěkný úlovek, je však do jisté míry zklamán, protože styl letu a uchopení kořisti nebyly podle sokolnických kritérií uspokojivé, i když hmotně úspěšné.

Aby měl sokolník šanci na pozorování síly svého dravce i kořisti ve vzájemném střetu a viděl tak jeden ze základních principů fungování přírody, musí se stát dokonalým pozorovatelem. Musí být trpělivý, vytrvalý, důsledný i shovívavý, musí mít smysl pro odpovědnost a svědomitost. Nestačí mu dokonalá znalost způsobu života, psychologie a chování dravců, musí i dobře vědět, jak se chová v různých situacích zvěř, kterou chce lovit. Pohled na ráz krajiny mu musí napovědět, kde lze čekat určitou zvěř a jaký způsob lovu by byl nejvhodnější.

Podaří-li se pronásledované zvěři při lovu uniknout, má právo, aby toho dne byla ponechána na pokoji. Tak to vyžaduje pradávná sokolnická zvyklost a čestný sokolník tuto zásadu respektuje.

Jak již bylo naznačeno, v sokolnictví nejde jen o samotný úlovek, který by bylo možné si obstarat mnohem jednoduššími metodami. Sokolník obdivuje výjimečné vlastnosti dravců, kterými zdaleka předčí jiné živočichy. Jedná se především o jejich perfektní let, strhující rychlost, obratnost a vytrvalost, ale i jejich odvahu a bojovnost. Ohromují svými bystrými smysly zejména příslovečným zrakem. Mají znamenitou paměť a neuvěřitelně rychle reagují. Jsou učenliví a tvární. Jsou nádherní jak na pěsti, tak i ve vzduchu. Je v jejich moci učinit šťastným, tak, jak jen dovede být šťastný úspěšný sokolník!

Zdroj: Sokolnictví, Zdeněk Sternberk

O lovu s dravcem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *